ZÁKLADNÍ ŠKOLA

ŠKOLNÍ JÍDELNA

MATEŘSKÁ ŠKOLA

9. 10. trénink soustředění, trpělivosti a vzájemné tolerance.

Kouzelný den, naplnění vůní i chutí podzimu si zažily nejen děti základní i mateřské školy, ale i všichni zaměstnanci. Svou návštěvou nás příjemně překvapili i zástupci obce, paní místostarostka i pan starosta, kteří měli příležitost k ochutnávce výsledků podzimního kouzlení a nešetřili pochvalou nad naším kulinářským umění.

Děti mateřské školy pečlivě krájely jablíčka, provoněly prostory školky vanilkou a skořicí a nešetřily mašlovačky při důsledném potírání štrůdlů máslíčkem.

Žáci základní školy nejprve museli třídit podzimní plody do skupin podle společných znaků, ti starší napočítali dle receptu množství surovin tak, aby mohli pohostit bramboračkou všechny přítomné a pustili se do krájení a strouhání. Nakonec rozdělali oheň a v kotlících uvařili výbornou podzimní bramboračku.

Pohodovou atmosféru podpořilo příjemné slunečné počasí. Příroda byla na naší straně a my mohli začít společně hodovat.

A věřte, že taková bramboračka a sladký závin chutnala skutečně všem.

Jana P.

2. 10. jsme zjistili, jak jsou věci snadné, když spolupracujeme...

Kdo byl svatý Václav?

A snad ještě: Proč jsme vlastně na jeho počest doma? Právě k této příležitosti jsme dali dětem patřičnou šanci si odpovědi vlastními silami vydobýt 26. září. A proč nevyužít příležitosti, které nám malotřídní škola nabízí – mezivrstevnickou spolupráci, dostatek prostoru pro práci ve skupinách se zachováním klidu pro práci a luxus přítomnosti 4 pedagogických pracovníků ve 4 skupinách při počtu osmnácti žáků.

Při první aktivitě se žáci trochu otrkali, poznali se s některými žáky, které zatím neměli šanci potkat a zároveň jsme zjistili, že není Václav jako Václav. A co teprve ten svatý!

Snažíme se společně posouvat myšlení od strachu ze špatné odpovědi k práci s chybou, která nás posouvá kupředu.

Při vlastním získávání informací jsme jako učitelé mohli pozorovat čtenářskou úroveň starších žáků, kteří si zároveň zkusili na vlastní kůži, jak je někdy obtížné udržet pozornost nejmladších. Pokoušeli jsme se ve spolupráci shrnovat text, vyjasňovat obsah přečteného i fixovat si informace a hledat v textu takovou, která v nás vyvolá jakékoli emoce. Tedy přesně to, co dospělý čtenář dělá automaticky. Navíc jsme informace opřeli i o video, tedy zrakový vjem.

Společnou reflexí, s aktivitou poslední slovo patří mně, jsme se rozloučili s prvňáčky, kteří se odměnili svatováclavskou omalovánkou. Čtenáři školy se pak sešli nad deskovou hrou plnou otázek a úkolů k ověření nově získaných informací.

Nebylo ani důležité, kdo došel k cíli jako první. Cílem bylo usadit v hlavě získané informace formou zábavy, hry.

Ještě ve školní družině si děti s radostí povídaly o zážitcích projektového dne.

Jana P.