Odstávka elektrického proudu, která by jindy mohla způsobit komplikace v chodu školy, se naší malotřídní škole proměnila, stejně jako loni, ve výjimečnou příležitost k zastavení, zamyšlení a společnému hledání nových cest. Namísto výuky se pedagogové rozhodli využít tento den k intenzivnímu plánování dalšího směřování školy. V neformálním, ale soustředěném prostředí se sešli ke společné diskusi o prioritách, potřebách a vizích. Vzájemným nasloucháním, vyjasňováním postojů a hledáním průsečíků se jim podařilo formulovat klíčové oblasti, na které by se měl další rozvoj školy zaměřit.

Každý z pedagogů přinesl do diskuse vlastní pohled a zkušenost, a právě v této různorodosti spočívala síla celého dne. Nešlo jen o brainstorming – šlo o hlubokou reflexi toho, kde jako škola stojíme a kam chceme společně směřovat.

Výsledky tohoto plánovacího dne nebudou ležet v šuplíku. Naopak – na začátku nového školního roku se stanou výchozím bodem pro tvorbu individuálních plánů osobního rozvoje každého pedagoga. Tyto plány budou navazovat na společné cíle, ale současně umožní každému učiteli zaměřit se na svůj profesní růst v oblasti, která je mu nejbližší a kde vnímá největší potenciál.

Tento den ukázal, jak cenné je zastavit se a věnovat čas společné reflexi. I když šlo o neočekávanou situaci, dokázali z ní pedagogové vytěžit maximum. Plán rozvoje školy, který takto vznikl, není jen seznamem úkolů. Je to živý dokument, který bude dále růst a proměňovat se spolu s potřebami školy – a především s lidmi, kteří ji tvoří.

Jednou z největších výhod naší malotřídní školy je schopnost flexibilně reagovat nejen na počasí, ale také na aktuální náladu a přání našich žáků. A přesně taková situace nastala 12. června při hodině hudební výchovy.

Jakmile jsem vstoupila do třídy, obklopila mě skupinka nadšených žáků se spontánním dotazem:
„Paní ředitelko, půjdeme dnes na hudebku ven?“

Téma hodiny tomu přálo – věnovali jsme se relaxační a aktivizační hudbě s důrazem na vliv přírody a tónů nástrojů na naše myšlení a prožívání. Vzali jsme tedy karimatky a vyrazili ven.

V příjemném přírodním prostředí jsme se věnovali: poslechu relaxační hudby v souladu se zvuky okolní přírody, hraní nástrojového kvarteta a otevřené diskusi o tom, jak různé zvuky působí na naši mysl i emoce.

Atmosféra byla uvolněná, přirozená a obohacující – přesně taková, jaká by hudební výchova měla být. Zážitek mimo školní lavice podpořil nejen kreativitu, ale i vzájemnou komunikaci a schopnost vnímat hudbu v kontextu každodenního života.

Proč to funguje? Naše malotřídní prostředí umožňuje:

rychlou a flexibilní změnu výuky, pokud to podmínky dovolí,

větší prostor pro individualitu a nápady žáků,

blízký vztah mezi učiteli a dětmi, který podporuje přirozený rozvoj osobnosti.

Tato hudební hodina byla krásnou ukázkou toho, že škola může být místem radosti, inspirace a otevřenosti novým podnětům.

Ve školní družině se děti zapojily do zábavného a smysluplného programu připraveného ke Dni otců. Celé odpoledne se neslo ve znamení tvořivosti, radosti a také tajemství, které děti postupně odhalovaly – a to formou tematické stezky.

Na děti čekala trasa plná zábavných stanovišť. Každý úkol, který úspěšně splnily, jim odhalil část tajenky. 

Tajenku se všem podařilo společně rozluštit – a její výsledek mluvil za vše: SUPERHRDINA. Právě tak děti vnímají své tatínky – jako hrdiny všedního dne, kteří tu pro ně vždy jsou.

Po stezce si děti připravily malé, vlastnoručně vyrobené překvapení, které si odnesly domů. Každý dárek byl originální, stejně jako vzkaz, který v sobě nesl – poděkování, lásku a obdiv k tátovi.

Program školní družiny nebyl jen o zábavě, ale také o posilování vztahů, emocí a vděčnosti. Den otců jsme tak oslavili s úsměvem a s vědomím, že každý táta je pro své dítě skutečný superhrdina – a právě to bylo tím nejdůležitějším poselstvím celého dne.