ZÁKLADNÍ ŠKOLA
ŠKOLNÍ JÍDELNA
MATEŘSKÁ ŠKOLA
Základní škola
Na naši školu zavítal další odborník z praxe. Tentokrát jsme mezi sebou přivítali advokáta pana Hájka, který za námi přijel z Prahy, aby nám přiblížil svět práva z pohledu skutečné každodenní praxe.
Setkání začalo tím, že jsme si společně ujasnili, jaké máme představy o náplni práce advokáta - využili jsme myšlenkovou mapu. Děti otevřeně sdílely své názory, domněnky i otázky – a některé z nich byly opravdu „na tělo“. Pan Hájek se jich nezalekl a ochotně odpovídal, často s příklady z reálného života.
Během programu jsme pracovali s názorovou škálou, na které jsme se učili zaujmout stanovisko a také si uvědomit, že pravda nemusí být vždy jednoznačná a může se měnit podle úhlu pohledu či dostupných informací. Vyzkoušeli jsme si, jak je pravda někdy pomíjivá a jak důležité je umět argumentovat.
Na závěr jsme prezentovali výsledky našeho přemýšlení, diskutovali jsme a obhajovali své názory. Setkání bylo nejen zajímavé, ale také velmi podnětné – rozvíjelo kritické myšlení, schopnost argumentace a otevřenou diskusi.
Panu Hájkovi děkujeme za návštěvu a těšíme se na další setkání s odborníky z praxe, kteří nám pomáhají propojit školní výuku s reálným světem.
Dne 21. ledna 2026 se v naší škole uskutečnil zápis do 1. ročníku. K zápisu přišlo celkem deset budoucích školáčků, kteří do školy dorazili se svými rodiči plní očekávání, zvědavosti i lehké nervozity. Setkání probíhalo v klidné a přátelské atmosféře, která je pro naši školu typická a která dětem umožňuje cítit se bezpečně a přirozeně.
Zápisu se nezúčastnily pouze děti z naší spádové oblasti, ale také rodiny z okolních obcí a měst. Rodiče tím vyjádřili důvěru v pojetí malé školy, která nabízí skutečný prostor pro individuální přístup ke každému dítěti. Právě možnost vnímat dítě jako jedinečnou osobnost, respektovat jeho tempo a podporovat jeho silné stránky je důvodem, proč jsou rodiče ochotni obětovat své pohodlí a své děti do školy každodenně dopravit.
Naše škola je místem, kde se děti učí objevovat svět v přirozených souvislostech a skrze vlastní zkušenost. Vzdělávání zde není jen o osvojování znalostí, ale také o rozvoji samostatného myšlení, schopnosti argumentovat, spolupracovat a vytvářet zdravé sociální vztahy založené na důvěře – v ostatní i v sebe sama. Děti mají možnost vyrůstat v prostředí, které podporuje radost z učení, zvídavost a pocit smysluplnosti.
Velkou hodnotou malé školy je klid a pohoda, ve kterých mohou děti dospívat. Mají čas být dětmi, prožívat své dětství s radostí a přirozeností, aniž by na ně byl vyvíjen zbytečný tlak. Díky tomu jsou pak v deseti či jedenácti letech dobře připraveny na přestup na větší školu, vybaveny nejen znalostmi, ale i sebevědomím, samostatností a chutí dál se rozvíjet.
Zápis do 1. ročníku byl pro nás opět potvrzením, že směr, kterým se naše škola ubírá, dává smysl. Naše motto „Společně objevujeme svět a připravujeme se na samostatný život“ se zde naplňuje v každodenní praxi a už při prvních krocích dětí na jejich školní cestě.
Už se na Vás moc těšíme :)
V pátek 10. ledna 2026 se ulice Osvračína zaplnily zpěvem, úsměvy a královskou náladou. Tři skupiny dětí společně s pedagogy naší školy vyrazily do vsi, aby se zapojily do tradiční Tříkrálové sbírky a rozdávaly radost i požehnání.
Děti zpívaly koledy, psaly nápisy nad dveře, rozdávaly cukříky a s radostí zjišťovaly, že auta projíždějící vsí se sama zastavovala, aby si vyslechla koledy a přispěla na dobrou věc. Bylo milé sledovat, jak ochota pomáhat funguje i „za jízdy“.
Děkujeme všem, kteří otevřeli své dveře – a tentokrát i okénka aut – a přispěli finančně nebo potěšili děti sladkostmi.
Po dopoledni stráveném v chladném počasí se děti s radostí vrátily do školy, kde na ně čekalo příjemné teplo a horký čaj, laskavě připravený paní ředitelkou. Chvíle odpočinku si zpříjemnily sladkými i slanými koláčky ze staňkovské pekárny, které dodaly energii i dobrou náladu.
Tříkrálová sbírka se i letos nesla v duchu radosti, solidarity a společného prožitku.
Děkujeme všem, kteří pomohli udržet tuto hezkou tradici živou.
V lednu jsme využili skutečně ledové počasí jako přirozenou příležitost k badatelské výuce. Žáci 3.–5. ročníku se věnovali zkoumání tání a tuhnutí vody, tedy jevům, se kterými se běžně setkávají, ale tentokrát je pozorovali systematicky, s důrazem na měření, odhady a hledání souvislostí. Výuka byla postavena na otázkách, které vycházely přímo od dětí, a na snaze najít odpovědi prostřednictvím vlastních pokusů.
Jedním z hlavních témat bylo sledování procesu tuhnutí vody. Žáci pracovali s teploměry a pravidelně zaznamenávali teplotu v průběhu času. Postupně si všímali, že voda začíná tuhnout přibližně při teplotě 0 °C a že během samotného tuhnutí se teplota po určitou dobu nemění. Tento jev byl pro mnohé překvapivý a vedl k dalším otázkám o tom, co se s vodou při změně skupenství vlastně děje. Při následném tání ledu děti pozorovaly opačný proces a porovnávaly rychlost i průběh obou dějů.
Velký zájem vzbudil také pokus s vodou uzavřenou v pet lahvi. Po jejím zmrznutí žáci zjistili, že led zabírá větší objem než kapalná voda. Lahev se viditelně deformovala, což dětem názorně ukázalo, jakou sílu může mít led. Tento objev přirozeně vedl k propojení s reálným životem, například s praskáním potrubí v zimě nebo s nebezpečím nechávat plné lahve s vodou v mrazu.
Během celé badatelské výuky žáci pracovali s různými pomůckami, jako byly teploměry, odměrné válce a kádinky. Učili se měřit objem vody, odečítat hodnoty ve stupních Celsia a zaznamenávat změny v čase. Důležitou součástí práce byly také časové odhady, které děti porovnávaly se skutečně naměřenými hodnotami. Postupně tak objevovaly souvislosti mezi časem, teplotou a změnou skupenství vody.
Badatelská výuka v lednu přinesla nejen nové poznatky o vlastnostech vody a ledu, ale především rozvíjela dovednosti důležité pro další učení. Žáci se učili pozorovat, klást otázky, pracovat s daty a diskutovat o výsledcích svých pokusů. Zjistili, že i zdánlivě obyčejné jevy mohou skrývat mnoho zajímavých objevů, pokud jim věnujeme čas a pozornost.
Jakmile příroda nabídla ideální zimní kulisu, děti ze školní družiny ani na chvilku neváhaly. Teplé bundy, čepice naražené do čela a boby pod paží – a už se s úsměvem vydávaly vstříc zasněženému kopci. Smích se rozléhal široko daleko, boby svištěly dolů a radost byla nakažlivá. Každá jízda přinesla nové zážitky, povzbuzování kamarádů i společné sdílení nadšení z pohybu na čerstvém vzduchu.
Nešlo jen o bobování, ale hlavně o přátelství a spolupráci. Děti si navzájem pomáhaly, čekaly na sebe a společně prožívaly malé zimní dobrodružství. Červené tváře a rozzářené oči byly jasným důkazem, že pobyt venku jim prospívá nejen fyzicky, ale i na duši.
Po návratu zpět do zázemí družiny přišlo zasloužené ohřátí. V teple děti nadšeně vyprávěly své zážitky a plánovaly, kdo pojede příště s kým. Zimní den tak skončil stejně krásně, jako začal – v pohodě a radosti.
